Původní sestava

Jak jsme to vůbec mohli přežít ...

Narodili jsme se v sedmdesátých letech minulého století, za hluboké "Rudé éry", kdy auta neměla bezpečnostní pásy, opěrky hlavy a žádné Airbagy, přesto na zadních sedadlech bývalo veselo a nikoliv nebezpečno. Dětské postýlky a hračky byly barevné a natírané jedovatými, nebo přinejmenším pochybnými laky. Neexistovaly žádné dětské pojistky na zásuvkách, na dveřích aut, na dózách s léky nebo na chemických čistících prostředcích...

Na kole se jezdilo bez helmy, pili jsme vodu ze zahradních hadic a podobných pochybných zdrojů; minerálka s vitamínovým komplexem ve sterilních lahvích neexistovala. Stavěli jsme motokáry. A ti z nás, kteří měli to štěstí, že měli u domu asfaltovou silnici, zkoušeli lámat rychlostní rekordy... aby potom v polovině zjistili, že zapoměli na brzdu. Po několika nehodách byl i tento problém - většinou - vyřešen. Mohli jsme ven kdykoli, s jedinou podmínkou - že budeme do tmy zase doma. Neexistovaly mobilní telefony, nikdo nevěděl kde jsme a co děláme... NEUVĚŘITELNÉ...

Měli jsme modřiny a odřená kolena, zlámané kosti a někdy také vyražené zuby, ale nikdy, nikdy nebyl kvůli tomu někdo obviněn. Nikdo nebyl vinen, jen my sami. Jedli jsme sladkosti, chleby s máslem, pili nápoje se skutečným cukrem a přesto jsme neměli problémy s nadváhou, protože jsme byli pořád venku a v pohybu. Dělilo se nás pět nebo šest o jednu limonádu, pili jsme všichni ze stejné sklenice... a nikdo proto neonemocněl nebo nezemřel.

Neměli jsme Playstation, Nintendo64, Xbox, videohry, 99 televizních kanálů, Dolby Surround, počítače, mobilní telefony nebo Internet.... měli jsme KAMARÁDY. Mohli jsme jit ven, pěšky nebo na kole, navštívit své kamarády, i když bydleli několik kilometrů daleko. Zaklepat na dveře, nebo jednoduše bez zaklepání vejít do domu a společně si hrát. Úplně sami, venku v tom nebezpečném světě....

Hráli jsme fotbal na jednu bránu a když někdo nevyhrál, neměl z toho psychické trauma a nezbořil se kvůli tomu svět. Někteří žáci možná nebyli tak dobří jako jiní, a když zůstali sedět, tak prostě opakovali jeden rok. Nikdo proto nebyl posílán k psychologům nebo psychiatrům. Nikdo neměl dyslexii, problémy s koncentrací, nikdo nebyl hyperaktivní. Každý dostal svoji šanci... Měli jsme volnost, čas na hraní, úspěchy i neúspěchy ... a učili jsme se s tím žít.

Zůstává nezodpovězená otázka:


JAK JSME TO VŮBEC MOHLI PŘEŽÍT?

A JAK JSME PŘITOM MOHLI JEŠTĚ ROZVÍJET SVOU OSOBNOST??




... tak jsem onehdá, před nedávnem, při povinném úklidu půdních prostor, zalistoval v nejoblíbenějších časopisech mého mládí - ABC mladých techniků a přírodovědců.


A dočetl jsem se věci nevídané:


Až bude tobě, pionýre, čtenáři, třicet, pětatřicet let, vzbudíš se do světa, který už v mnohém nebude podoben dnešku. Budovatelé komunismu v Sovětském svazu i u nás budou mít k dispozici moderní automatizované závody, zvládnou zemědělské práce průmyslovým způsobem, budou pracovat šest hodin denně. V té době proniknou hluboko do tajů vesmíru.

To všechno se promítne do každodenního života: 250 milionů tun oceli ročně, hojnost všech prostředků, městská doprava zdarma, bezplatné stravování ve školních a závodních jídelnách, bydlení v prostorných bytech bez nájemného, levné nebo bezplatné turistické základny atd.

To není začátek fantastické povídky našeho časopisu, to je reálný dvacetiletý program Komunistické strany Svazu sovětských socialistických republik, o kterém píše, mluví a přemýšlí celý svět. Bledne sláva kapitalistické techniky a výroby. Vždyť za deset let předstihne SSSR Spojené státy americké dvaapůlkrát a v roce 1980 bude jeho náskok sedminásobný.

Je krásné žít v takovém světě! Všichni se musíme přičinit! Učit se a pracovat. I mimo školu ve svých pionýrských oddílech, v kroužcích i ve speciálních kolektivech. Pusťte se všichni do technické a přírodovědecké činnosti, nebojte se usilovné práce nad funkčními modely, zamilujte si pěstitelskou či chovatelskou práci v pionýrských zemědělských hospodářstvích.

Velkolepá budova světa - komunistická společnost - potřebuje všestranně připravené lidi, vládnoucí elektřině, jaderné energii, složitým mechanismům, chemickým látkám, přírodě na Zemi i v kosmickém prostoru. Komunismus potřebuje lidi odvážné, čestné, muže a ženy, kteří umějí žít v kolektivu a pro kolektiv.



Tak jsem si nad tím časopisem z roku 1960 říkal:

Sakra, že bych něco zaspal... ???




Srazy po letech
Diskuse
 

 


Je právě 10:05 hodin
18.10.2018

© Tyrfing Design | Kontakt


Optimalizováno pro rozlišení 1024 px, vyžadován prohlížeč s podporou rámců a Javascriptu (IE 5.0+)